Výcvik psů starý film
Výcvik psů
Výcvik služebního psa
Pachové práce
Další informace a články na našich stránkách k tomuto tématu:
https://www.oovbstrnadice.cz/kynologie-2/
Zdroj textu: cz-pes.cz
Po 2. světové válce se začal organizovat především výcvik vojenských psů. Psi se však cvičili převážně k hlídkové a strážní službě. Největšího uplatnění našli psi u nově organizované ochrany státních hranic prováděné pohraniční stráží, která vznikla v roce 1948. Od roku 1955 byla pohraniční stráž začleněna pod armádu, dále pak pod vojska ministerstva vnitra, a to pod názvem vojsková ochrana státních hranic. Tato ozbrojená složka byla v roce 1990 reorganizována a vzniká pohraniční policie. Nejprve jako složka federální a od roku 1993 jako pohraniční policie České republiky. V rámci pohraniční stráže byla v 60. letech založena v Libějovicích praporčická škola pro psovody a současně zde vznikla chovná stanice služebních psů. Další chovná stanice vznikla v Domažlicích. Obě chovné stanice nesly název „z Pohraniční stráže“. Po vzniku pohraniční policie v roce 1990 přešly organizačně obě chovné stanice pod Polici ČR.
Sbor ozbrojené ochrany železnic využíval služební psy již od svého obnovení v roce 1945. Psi byli užíváni především k doprovodům vlaků, ke kontrole odstavených vlakových souprav a objektů v rámci státních drah, k zajištění pořádku v prostorách nádraží a železničních stanic. Mimo jiné byli služební psi používáni i na pachové práce, především ke sledování pachové stopy pachatele. Sbor ozbrojené ochrany železnic bez výraznějších změn existoval až do roku 1993, kdy zanikl a byl začleněn pod Polici ČR pod názvem Železniční policie.
Využití služebních psů se rozšířilo i u SNB. V roce 1947 vychází rozkaz, kde se povoluje, za splnění určitých podmínek, vodit do služby vlastní ochranné psy s odkazem na výnos MV ze dne 10. října 1933 č. 46.947/13 -1933. SNB používá především psy pátrací. V roce 1955 je vydána Směrnice o služební kynologii a o používání služebních pátracích psů v boji proti zločinnosti. Služební psi jsou využíváni především:
- k pátrání po pachateli po pachové stopě zanechané pachatelem na MČ
- k vyhledání pachatele podle pachové stopy věci nebo nástroje
- ke ztotožnění dvou předmětů podle schodnosti pachů
- ke ztotožnění osoby pachatele dle pachu zajištěného předmětu
- k vyhledání předmětů pachatelem odhozených nebo ztracených
- k vyhledání vystřelených nábojnic
- k pátracím akcím po pohřešovaných
Dále jsou u SNB mimo pátracích psů využíváni i obranní psi. Ti jsou používáni především k plnění těchto úkolů:
- k hlídkové a strážní službě
- k provedení nástrah a zadržení pachatele
- k eskortám zadržených pachatelů, k překonání odporu při zatýkání
- ke střežení objektů a střežených území
- k preventivnímu hlídkování
Úkoly obranných psů plní i psi pátrací. Psi obranní však nejsou zpravidla využíváni k plnění úkolů pro pátrací psy. Obranní psi jsou využíváni především v hraniční službě. V roce 1952 bylo zřízeno nové středisko pro výcvik služebních psů v Býchorech u Kolína. Uvedené středisko bylo součástí Ústřední kriminální služby. Středisko v Pyšelích zaniklo. Z Pyšel byl do Býchor přesunut pamětní kamen s tímto textem „Na paměť věrného služebního psa Arca zastřeleného při poskytování pomoci svému vůdci v Koterově 2. 7. 1931“. Tato pamětní deska je ve výcvikovém středisku Býchory dodnes. Další výcvikové středisko bylo zřízeno v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že v civilním sektoru se v 50. letech chovatelé zaměřili spíše na exteriér odchovávaných zvířat a nedbalo se tolik na povahové vlastnosti, byla v roce 1953 založena ústřední kriminální službou chovná stanice služebních psů v Prackovicích nad Labem. Tato chovná stanice nesla název „SNB“. V roce 1990 došlo ke změně názvu chovné stanice na „od Policie“. V 50. – 60. letech byla v NDR vyvinuta nová metoda s využitím speciálně cvičených služebních psů. Jedná se o metodu pachové identifikace (MPI). V České republice se snažil tuto metodu uvést do praxe především Dr. Vilém Eis. Tato metoda se však začala v bývalém Československu prosazovat až okolo roku 1975. Informace o této metodě byly až do roku 1993 považovány za tajné. V roce 1977 byla vydána pod Č.j. VB/F – 021/R-77 Směrnice pro využívání metody pachových konzerv ve Sboru národní bezpečnosti. V 60. – 70. letech řídilo chov, výcvik a využívání služebních psů 4. oddělení 1. odboru HS VB. V této době vzniká Směrnice o služební kynologii, Sbírka pokynů č. 10/1967 ze dne 1. 7. 1967. Tato je následně po připomínkách upravena a opětovně vydána pod názvem Směrnice o služební kynologii VB, Sbírka pokynů HS VB č. 4/1968 ze dne 1. února 1968.
Od 50. let využívaly služební psy také Ústavy nápravné výchovy a nápravně výchovná zařízení. Tyto instituce využívaly především obranné psy. Psi plnili především tyto úkoly:
- strážní a hlídkovou službu ve střežených objektech
- zajištění bezpečnosti pracovníků zařízení
- zajištění přepravy eskortovaných osob
- střežení vězňů v koridorech
Dále byli psi využíváni i na pachové práce a na pátrací akce. Pes měl za úkol vyhledat uprchlého vězně a tohoto zadržet. V 50. – 60. letech byli tito psi cvičeni tak, že vězně, který se pokusil o útěk, nebo se mu podařilo uprchnout měl pes vážně poškodit na zdraví. Nebylo výjimkou, když pes vězně i usmrtil. V roce 1991 došlo k reorganizaci. Zanikají nápravně výchovná zařízení a ústavy a vzniká vězeňská služba a justiční stráž.
V 70. letech vznikla ozbrojená stráž ochrany letišť, kde byli psi využíváni především na obranné práce. Koncem 90. let se využití rozšířilo i na speciální pachové práce a to především k vyhledávání omamných látek a drog. Po roce 1990 přechází ozbrojená stráž ochrany letišť pod letištní správu. Ostraha letiště začala být vykonávána civilními zaměstnanci. Služební psy již nejsou dále využíváni.
Okolo roku 1971 vzniká celní služba jako částečně ozbrojená složka. Celní služba využívá služební psy nejprve jako obranné a pátrací. Dále k vyhledávání osob nelegálně překračujících státní hranice, osob ukrývajících se v dopravních prostředcích. Po vzniku nové speciální pachové metody na vyhledávání drog a omamných látek jsou služební psi od roku 1987 používáni především k vyhledávání těchto látek u osob a zavazadel, v dopravních prostředcích, v nákladovém prostoru a v převáženém zboží.
Vedle ozbrojených složek využívala psy i celá řada státních i národních podniků a to především při ostraze objektů jakožto strážních a hlídacích psů. Úkoly závodních stráží po roce 1990 převzaly soukromé bezpečnostní agentury. V 50. letech vzniká organizace Svazarm , která začleňuje civilní zájemce o kynologii. Svazarm se věnuje především sportovní kynologii a úzce spolupracuje s armádou. Psi, kteří složí příslušné zkoušky, jsou zařazeni do civilní ochrany státu. Jedná se především o záchranné a lavinové psy. Lavinové psy využívá převážně horská služba. Od civilních cvičitelů jsou vhodní psi vykupováni pro potřeby armády, SNB, a i ostatních ozbrojených složek.
VZNIK NEJPOUŽÍVANĚJŠÍHO PLEMENE U OZBROJENÝCH SLOŽEK
Dne 16. 12. 1891 skupina německých obdivovatelů psů vytvořila společnost Phylax Society. Společnost se snažila sjednotit typ několika ovčáckých psů vyskytujících se na území Německa a tak vyšlechtit nové plemeno. Společnost ukončila činnost v roce 1894. V původním úsilí pokračoval jen Max Emil Friedrich von Stephanitz. Zakladatele nového plemene objevil Stephanitz na přehlídce pasteveckých psů dne 3. 4. 1899. Původní jméno psa Hektor von Linksrhein z chovatelské stanice Sparwasser bylo změněno na Horand von Grafrath. 22. 8. 1899 byla založena nová organizace Der Verein für Deutsche Shäferhunde (SV). Horand byl zaregistrován jako německý ovčák SZ 1 – první zápis v plemenné knize založené organizace SV. Tak vzniklo nové plemeno německý ovčák. To je počátek německého chovatelského klubu.
Jednou z prvních rolí německého ovčáka byla role policejního psa. Stephanitz přiměl německou vládu, aby plemeno německého ovčáka uznala jako vhodné pro policejní práci. To byl začátek využití plemene jako vojenského a služebního psa. Už v roce 1903 SV doporučila policejním autoritám využívat německé ovčáky. Zkoušky jejich schopností začaly v roce 1903. Výsledky byly natolik uspokojivé, že policejním organizacím v mnoha velkých městech bylo doporučováno psy vyzkoušet a případně je přijmout jako nedílnou součást systému prosazování práva. Vláda založila v Grünheide poblíž Berlína chovné a výcvikové středisko pro policejní psy. Následně začala vznikat i další střediska. Započalo využívání německých ovčáků jako pátracích psů pro detektivy a kriminalisty. Tento druh práce vyžadoval stopařské a pátrací schopnosti. Ve výcvikových střediscích zjistili, že pes má mimořádný čich a je pro stopování mimořádně vybaven. Při výcviku se započaly skládat zkoušky z plnění úkolů u bezpečnostní a vojenské policie. Zprávy o hochschule (vysoké škole) pro policejní psy v Grünheide se šířily po celém světě. Až do vypuknutí 1. světové války jezdili do Německa policejní oddíly z mnoha zemí z celého světa a vracely se domů s výborně vycvičenými psy. Tak byly položeny základy oddílů policejních psů v mezinárodním měřítku, v nichž německý ovčák hrál nezastupitelnou roli při prosazování zákonů. Toto postavení mají ovčáci i v dnešní době. Po vypuknutí 1. světové války byly schopnosti německých ovčáků, v té době již důkladně prokázané policií, využívány armádou. Schopnosti psa byly neocenitelné při hlídce, kdy pes včas varoval před útokem nepřítele. Němečtí ovčáci byli nejúspěšnější jako průzkumní psi, často byli schopni najít nepřítele až na vzdálenost 250 metrů. Zachránili nespočet lidských životů, ale mnoho psů bylo obětováno ve službě při vyhledávání min. Služba u Policie je odvozena právě od použití těchto psů u vojska. Při pronásledování a zatýkání zločinců pes prokázal svou cenu a je mnohem účinnější, a zvláště mnohem humánnější než zbraně. Pevné nervy a inteligence z něj dělají vynikajícího jedince k ovládání davu. Jeho čichové schopnosti jsou nenahraditelné při vyhledávání a záchranářských pracech stejně, jako při detekci výbušnin a drog, vyhledání a zadržení uprchlíků. Německý ovčák je využíván jako průvodce nevidomých lidí a rovněž tak neslyšících. Podnět pro zaměstnání psů jako doprovodu slepých veteránů z 1. světové války vedl k vytvoření Seeing Eye Foundation (nadace Vidomé oči) v roce 1929.
V současné době je německý ovčák nejvyužívanějším plemenem u bezpečnostních složek. To především proto, že se jedná o plemeno s všestranným využitím. Z celkového počtu využívaných plemen tvoří německý ovčák přibližně 90%. Německý ovčák je považován za nejsnáze cvičitelné plemeno. Díky jeho vlastnostem se z německého ovčáka stal nejúspěšnější služební pes ve světě. Německý ovčák patří mezi nejvíce přizpůsobivá, všestranná a úspěšná plemena. Pro svou odvážnou, ochranářskou povahu a vynikající čichové schopnosti jsou oblíbení jako hlídací a policejní psi. Mnoho takových jedinců bylo a je využíváno soukromými i státními organizacemi k hlídání.