Pyrotechnická služba

Zdroj: Policie ČR
Zdroj foto: Mjr. Václav Bilický – Stalá Expozice Pyrotechnické Asanace Ralska

 

Pyrotechnická činnost v rezortu ministerstva vnitra byla zahájena na základě výnosu Zemského úřadu ze dne 1. června 1939 pod číslem 26833/Pres., kdy byla při policejním ředitelství v Praze vytvořena pyrotechnická skupina, pod vedením podplukovníka Františka Nezdary. K pražskému policejnímu ředitelství byl ministerstvem národní obrany dnem 1. června 1939 převelen pyrotechnik dělostřeleckého pluku v Hradci Králové Antonín Dlouhý. Činnost pyrotechnické skupiny byla dále upravena výnosem ministerstva vnitra č.j. 77505/Pres., ze dne 29. prosince 1939 a spočívala zejména v kontrolách skladů výbušnin a v operativním obhospodařování podniků nakládajících s výbušninami, dále v likvidaci výbušných předmětů a ve spolupráci při vyšetřování případů, u nichž došlo k použití výbušnin při trestné činnosti.

V roce 1941 odešel pplk. Nezdara do výslužby a vedení pyrotechnické skupiny převzal administrativní komisař RNDr. Miloš Jašek, který byl pro svoji činnost v odbojové skupině Blaník zatčen Gestapem a v roce 1944 popraven v Praze na Pankráci. Smyslem zapojení pyrotechniků pražského policejního ředitelství do činnosti odbojové skupiny Blaník bylo shromažďovat zbraně, munici a výbušniny, které byly určeny ke zničení, pro potřeby jejich použití proti okupantům či při osvobozovacích akcích. V tu dobu se na výkonu pyrotechnických činností podílel společně s pyrotechnikem, obvodním kriminálním inspektorem Antonínem Dlouhým, také pyrotechnik kancelářský oficiál Bohumil Florián.
Z činnosti této skupiny lze uvést likvidaci následků spojeneckých náletů na Prahu na jaře roku 1945, kdy vyhledali a zničili:
278 zápalných leteckých pum IN,
4 zápalné letecké pumy INC 30 LB,
177 různých tříštivých leteckých pum,
33 trhavých pum GP 250 – 1000 LB.
Dále pracovníci pyrotechnické skupiny pražského policejního ředitelství prováděli likvidaci nalezených leteckých pum po náletech na Kolín, Kralupy, Běchovice, Semily, Most a další místa. Munice a výbušniny schopné převozu byly sváženy do muničního skladu v Hostivicích u Prahy. Přitom policejní pyrotechnici zcizovali upotřebitelné trhaviny, které jim německé úřady předávaly ke zničení, a kromě toho uschovávali i získané náplně leteckých pum pro jejich použití při povstání proti okupantům. Dne 10. května 1945 byl v Hradištku nedaleko Prahy při odminování německého muničního skladu usmrcen výbuchem minové nástrahy policejní pyrotechnik Bohumil Florián.

Vzhledem k velkému množství munice, která se na našem území po II. světové válce nacházela, byla pyrotechnická skupina pražského policejního ředitelství posílena o vojenské pyrotechniky mjr. Vitouše a kpt. Hucla, kteří vypomáhali při likvidaci munice. Vzhledem k nedostatku pyrotechniků, probíhal v září 1945 v Hostivicích u Prahy armádní pyrotechnický kurz, při kterém došlo 13. září 1945 k tragické události a během výuky došlo k výbuchu a zahynulo 14 frekventantů kurzu a 7 jich bylo velmi těžce zraněno. I přes tuto tragickou událost se postupně podařilo získat dobrovolníky pro práci pyrotechniků, kteří následně prováděli pyrotechnickou činnost v rámci Československa, kdy tuto činnost prováděli nejen policejní pyrotechnici, ale i pyrotechnici vojenští.

Nejčastěji používaná vozidla pyrotechniků – ŠKODA 1203, UAZ 469, VAZ 2121

Pro nedostatek pyrotechniků v rezortu ministerstva vnitra bylo v roce 1948 rozhodnuto, že v rámci celého Sboru národní bezpečnosti budou zřízena místa odborných pyrotechniků. Z tohoto důvodu byl v říjnu 1949, ve vojenské vysoké škole v Martině zahájen první kurs pro pyrotechniky ministerstva vnitra, kdy tito pyrotechnici následně v lednu 1950 prošli specializovaným školením pro potřeby kriminální služby, a to s ohledem na množící se případy zneužívání výbušnin při páchání trestné činnosti. Zároveň byl výnosem ministerstva vnitra č. 231/13-1-BP/6 ze dne 27. srpna 1949 upraven výkon Pyrotechnické služby SNB, byla vymezena působnost a úkoly pyrotechniků.

1952 – vznik Pyrotechnické služby Veřejné bezpečnosti
Dne 20. března 1951 vydalo ministerstvo národní bezpečnosti pod č.j. S-5047/10-51 služební předpis „Pyrotechnická služba Sboru národní bezpečnosti – směrnice pro její výkon“ a následně v rámci restrukturalizace Sboru národní bezpečnosti byli v roce 1952 v rámci každého krajského velitelství Veřejné bezpečnosti začleněni pyrotechnici, kteří prováděli nejen činnost při likvidaci munice z válečného období, ale i znaleckou a expertizní činnost a likvidaci nástražných výbušných systémů. Zároveň byli pyrotechnici zařazení i na Hlavní správě veřejné bezpečnosti Praha, v rámci Kriminalistického ústavu, kde bylo prováděno znalecké zkoumání především nástražných výbušných systémů. Konkrétně byli na jednotlivých pracovištích zařazeni:

KÚ HSVB Praha – Flegr, Urban, Kořen (výbuchová chemie);
KVNB Praha – Bernard;
KVNB Plzeň – Ujčík;
KVNB Karlovy Vary – Vladyka;
KVNB Č.Budějovice – Švejda;
KVNB Ústí nad Labem – Vosák;
KVNB Pardubice – Šmída;
KVNB Jihlava – Musil;
KVNB Gottwaldov – Perutka;
KVNB Brno – Štourač;
KVNB Ostrava – Poledňák;
KVNB Hradec Králové – Čížkovský;
KVNB Olomouc – Pospíšil;
KVNB Liberec – Dědek;
KVNB Žilina – Juríček;
KVNB Nitra – Ďuriš;
KVNB Bratislava – Beseda;
KVNB B. Bystrice – Lukačevič;
KVNB Košice – Matkovský;
KVNB Prešov – Mitál.

Většina těchto pyrotechniků prodělala v době od 3. března 1952 do 9. června 1952 první pyrotechnický kurz pro příslušníky SNB ve školícím zařízení Československého báňského úřadu, které bylo zřízeno v prostorách bývalé Vojenské muniční továrny č. 1 v Poličce. Následně prováděli pyrotechnickou a znaleckou činnost v rámci svých regionů. Důležitost jejich činnosti dokládá fakt, že v roce 1952 v souvislosti s nálezy munice a neodbornou manipulací s touto nalezenou municí došlo k usmrcení 32 osob a ke zranění dalších 55 (většinou dětí) převážně s trvalými následky.

1952 – 1959 operativně pátrací a povolávací odbory a oddělení
Na podkladě vyhlášky ministerstva vnitra o výbušninách č. 305 z roku 1952 byly při VB zřízeny tzv. „Operativně pátrací a povolovací odbory a oddělení“, na které koncem roku 1953 byli též přeřazeni pyrotechnici KVVB a pyrotechnik HSVB R. Urban.
Pyrotechnici zařazení na těchto odborech přednostně prováděli operativní činnosti na úseku používání výbušnin, vystavovali nákupní povolení podnikům k odběru výbušnin pro průmyslové trhací práce, spolupracovali na tvorbě bezpečnostních předpisů týkajících se výroby, skladování, převážení a používání výbušnin a prováděli likvidaci nalezených výbušnin a munice.
Od roku 1953 do roku 1957 bylo pyrotechniky VB na území státu zničeno níže uvedené množství munice:
353 380 ks různých iniciátorů (rozbušek, zapalovačů atd);
22 749 ks různých výbušných pyrotechnických výrobků;
34 312 ks tříštivých velkorážových střel;
31 494 ks různých dělostřeleckých granátů;
43 648 ks dělostřeleckých min různé ráže;
22 415 ks různých ručních granátů;
3 379 ks leteckých pum váhy až 1000 LB;
16 800 kg vadných průmyslových a 3.079 kg vojenských trhavin.
Za tutéž dobu došlo následkem neodborné manipulace s nalezenou municí k usmrcení 146 a k těžkému zranění 699 osob, převážně dětí, s trvalými následky.

1960 – 1968 změny v členění umístění pyrotechniků
V roce 1960 byla provedena územní reorganizace Československé socialistické republiky a na základě toho byla provedena dislokace pyrotechniků Veřejné bezpečnosti:

KÚ HSVB – Flegr;
MSVB – Vácha;
KSVB Praha – Bernard;
KSVB Č. Budějovice – Švejda;
KSVB Plzeň – Perutka;
KSVB Ústí nad Labem – Plánický;
KSVB H. Králové – Havelka;
KSVB Brno – Šťourač a Musil;
KSVB Ostrava – Ďuriš;
KSVB B. Bystrica – Lukačevič;
KSVB Košice – Matkovský a Mitál.

V důsledku vzniklých velkých územních obvodů jednotlivých krajských správ Veřejné bezpečnosti bylo Kriminalistickým ústavem jednáno s ministerstvem národní obrany o spolupráci pyrotechniků při likvidaci nálezů hlášené munice. K usměrnění této činnosti vydala HSVB pod čj.VB-1975/600-61 dne 26. 5. 1961 příslušné Směrnice a MNO ve Sbírce nařízení č. 4 ze dne 11. května 1961 pokyny usměrňující pyrotechnickou součinnost pyrotechniků VB a MNO. Dále všichni pyrotechnici Veřejné bezpečnosti vykonávali svou činnost, a to jak znaleckou, tak i likvidaci nálezů nalezené munice, případy výbuchů a nástražných výbušných systémů.

1970 – 1972 velká generační obměna pyrotechniků
Vzhledem ke generačnímu problému – převážné části pyrotechniků VB vykonávajích pyrotechnickou činnost bylo 50 i více let – bylo na základě požadavků HV VB ČSR a HV VB SSR jednáno s MNO o zřízení pyrotechnického kurzu pro potřeby VB. Ministerstvo národní obrany, po dohodě s Vyšším dělostřeleckým učilištěm v Martině, provedlo ve dnech 28. února – 7. července 1972 vyškolení 20 příslušníků VB a jednoho příslušníka štábu civilní obrany státu. Po závěrečných zkouškách, kterých se jako člen zkušební komise zúčastnil pyrotechnik KÚ VB Flegr, obdrželi tito příslušníci způsobilost pro funkci odborných pyrotechniků. Koncem roku 1972 byli tito pyrotechnici zařazeni v rámci Veřejné bezpečnosti na následující pracoviště:

KÚ FSVB – Vácha;
MSVB Praha – Kollár;
KSVB Praha – Hýbl;
KSVB Č. Budějovice – Klůc;
KSVB Ústí nad Labem – Legeza;
KSVB Plzeň – Perutka;
KSVB Hradec Králové – Kadlec;
KSVB Brno – Šťourač a Musil;
KSVB Ostrava – Pospíšil;
KSVB Bratislava – Ďuriš;
KSVB Bánská Bystrice – Lukačevič;
KSVB Košice – Kosť.

Po roce 1972 se činnost pyrotechniků Veřejné bezpečnosti relativně stabilizuje. Nálezy munice v jednotlivých letech se číselně téměř vyrovnávají, ale vzhledem k době, která uplynula od konce 2. světové války, stále překvapují velká čísla těchto nálezů. V této podobě pracovali uvedení pyrotechnici v problematice nálezů munice, znalecké činnosti a likvidace NVS až do roku 1991.

1973 – 1991 Skupina technické obrany a ochrany
V roce 1973 vznikla pod V. správou Federálního ministerstva vnitra skupina technické obrany a ochrany, kde byly zařazeni i pyrotechnici podílející se na ochraně ústavních činitelů, kteří prováděli preventivní činnost k odhalení nastražených výbušnin, a to bez jakýchkoli speciálních či ochranných prostředků.
V roce 1974 bylo toto pracoviště transformováno a vznikl tak technický odbor V. správy Federálního ministerstva vnitra, pod který bylo začleněno oddělení technické obrany a ochrany v počtu 7 pyrotechniků, kteří již byli vybaveni i některými technickými prostředky, a to například detektory výbušnin SA 19 a SA 27, ručními detektory kovů OSCILLOV a vojenskou ruční minohledačkou.

Od roku 1918 roku do současné doby v rámci výkonu pyrotechnických činností zahynulo dle dostupných informací celkem 16 policejních pyrotechniků, včetně Gestapem zatčeného a pro odbojovou činnost popraveného RNDr. Miloše Jaška, Všem těmto pyrotechnikům patří poděkování, za jejich činnost, kterou zaplatili vlastním životem.